Svědectví

Příchozí:

Josefka Potfajová - pravidelně navštěvuje setkání IHOPP 4 roky
26. 2. 2007 "Pokládám modlitební setkání IHOPP za nejlepší místo v Praze, z hlediska toho co dělá Pán."
Svědectví - video WMV 640kB

Iva - pravidelně navštěvuje setkání IHOPP 4 roky
26. 2. 2007 "Mohu svobodněji sloužit a projevovat se i na jiných místech v církvi"
Svědectví - video WMV 620kB

Svědectví, mladý muž - video WMV 400kB

Služebníci:

Martin Kouklík
    Je podzim 2001. Stojím s kytarou před zastávkou metra Černý Most na našem sídlišti, jak jsem to dělával před těmi 7, 8,... 13 lety. Honza Gagalík rozdává pozvánky kolemjdoucím lidem, tuším že na Kurzy Alfa.
    Rozdávali jsme co se dalo, hlavně, že jsme měli něco v ruce, nějaká záminka, proč ty lidi oslovit. Tentokrát jsem ale hrál já a doufal, že zrovna, když lidé půjdou okolo, uslyší tu důležitou část naučené písně, která by je nějak mohla oslovit. Jsem zoufalý, zrovna to důležité jsem odzpíval, lidé jdou kolem a zpívám část, která bez kontextu předchozího moc nemluví. Ten ale ti lidé neslyšeli, neboť byli ještě daleko. Škoda, co s tím? Napadá mě spásná myšlenka. Ti lidé ty písně vůbec neznají, a když kolem takhle procházejí, co kdybych si tu důležitou část zopakoval až půjdou okolo? Má smělost mě ale vede dál. Zjišťuji, že si můžu dovolit nejenom zopáknout tu důležitou část, ale zkouším zpívat i to co v té písni vůbec nebylo. Já to jednoduše chci říci těm lidem v ten moment, jak to aktuálně vnímám. „Ježíš je Pán, On má tě rád“, zpívám dokola. Pak jde někdo jiný a já měním na: “Ježíš je Pán, svůj život dal, za tvůj hřích On umíral” atd. Jsem uspokojen, že lidé slyší co mají slyšet. Vnímám, že se napojuji v duchu na něco, co Pán chce dělat a vnímám pomazání. Odcházím domů s doposud netušeným objevem a s bázní si říkám: „To je bomba, On mě Pán snad vede k tomu, že se budu schopen naučit takto zpěvem i kázat“.To co jsem zažil mě ohromilo.
    O 14 dní později mě Mirek Šedivý, který měl možnost zúčastnit se setkání vedoucích církví s tehdy doposud mě neznámým Normanem Frederickem, jako spoluhráče z kapely bere s sebou. Ten člověk tam mimo jiné říká, že místo, které Ježíš cituje z Izajáše 56:7, po té co vyhnal z chrámu ty, co tam dělali něco, co tam dělat neměli, znamená dle kontextu jednoznačně bohoslužebný druh modlitby, která ale byla zpívaným projevem. Doslova Ježíš říká v Markovi 11:17 Učil a říkal jim: "Což není napsáno: `Můj dům bude nazván domem zpívané modlitby (rozuměj “uctívání” ) pro všechny národy´? Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů." (upraveno z KMS)
    Před očima jsem viděl, jak se střípky mého teologického porozumění, nasbíraného za mých 8 křesťanských let, daly dohromady jako mozaika a vytvořily kompaktní obraz Božího záměru pro svůj lid. První co jsem si řekl bylo, že moje domácí skupina, kterou jsem vedl, má být tím domem zpívané modlitby. To jsem ještě netušil, co bude dál. Oznámil jsem svůj teologický posun manželce a své domácí skupině hned na dalším setkání. Jedna sestra měla dlouhodobé problémy s ledvinami a já řekl Radce Novotné, ať na ní položí ruce a já budu “nad ní hrát”, podobně jako David u Saula, když ho napadal démon. Nejen že ta sestra byla instantně uzdravená, ale Radka, poprvé za svých 10 křesťanských let, osobně zažila, jak skrze ní, skrze její ruce prochází do těla té druhé Boží teplo.
    Pán však u toho neskončil. V lednu 2002 mi Klára Šedivá říká, že v Bratislavě v únoru bude konference s lidmi z nějakého domu modliteb z Kansas City a že tam s Mirkem jedou a že bych měl jet s nimi. Z Prahy s námi ještě jela Markéta Lišková z církve, jejíž vedoucí John Mullen na podzim zmíněného Normana Fredericka pozval, a Karel Petkov. Tou dobou probíhalo v Kansas City uctívání střídajících se kapel s přímluvci v pravidelných strážích 24 hodin denně, sedm dní v týdnu, nepřetržitě již 3,5 roku. Dnes je to tedy 10 let.
    Vzhledem k mým teologickým východiskům o moci slova víry, které má takto možnost být uvolňováno dnem i nocí nepřetržitě, jsem si uvědomil, že stojím čelem proti Boží pevnosti, jejíž muniční síla je dostatečná, aby se vypořádala s čímkoli, co se dosud zdálo nepohnutelné, a proti Boží páce, která nekompromisně pohne společností. Byl jsem ale konfrontován. Ta věc vyžaduje od člověka vstoupit do určitého řádu, který se mi tehdy zdál vzhledem k mému dosavadnímu způsobu fungování velmi limitující, a tak jsem si řekl, že to není pro mě. Já jsem takový ten co někam přijede, vybičuje se k jednorázovému výkonu a udělá nějaké to duchovní “haló”. Prostě sprinter, nikoli vytrvalec. S tímto jsem se vrátil do Prahy. Pán mi ale položil otázku: “ Vyznáváš, že hledáš naplnění mých záměrů na Zemi. Ukázal jsem ti způsob, jak se toho dá dosáhnout. Jak je to? Chceš realizovat v první řadě sebe, a nebo ti jde o Mé záměry?” Věděl jsem tedy, kudy jde Pán a těžko jsem mohl jít jinam. Ano jdu do toho.
    V dubnu Klára zjistila, že Armáda Spásy v Praze nabízí zadarmo své prostory v centru města pro modlitební setkání jiných subjektů. To byl zásadní impuls, který rozhýbal naše rozhodnutí pro akci. Šediví pozvali naše další přátele a spolupracovníky Kačírkovi a Mullenovi i k této spolupráci. Tito lidé, ač jsem to vůbec netušil, již měli od Pána vedení k tomuto druhu bohoslužby již nějakou dobu, a tak jsme se shodli, že je skutečně Boží čas a že v červnu 2002 začneme s první pravidelnou dvouhodinovkou v týdenním rytmu.

Zora Kounovská
Myslím, že to jsou nejlepší dvě hodiny v mém týdnu. Cítím, že Bohu na tom záleží, vede nás, za co se modlit a jak - zpíváme modlitby, dost často je to i dialog mezi Bohem a nevěřícím člověkem, nebo Ženichem a Nevěstou. Většinou to vychází z nějakého místa v Písmu, které Bůh někomu z přítomných dá. Nejčastěji vedoucímu modliteb, ale i dalším. Často víc lidí dostane různá místa z Písma na jedno téma. Zpíváme je. Raduji se z jeho přítomnosti a z toho, že mi dává pocítit, co cítí ke mně osobně. Jsem povzbuzená, posílena na duchu i na duši. Jeho radost je mojí silou. Bůh proměňuje moje srdce a dává mi lásku k lidem. Cítím, něco z toho, co On k nim cítí. Naplňuje mě radostí. Dává mi autoritu. Atd., mohla bych pokračovat. Přestože je čtvrtek můj nejplnější den, a měla bych být unavená, nejsem. Těším se na IHOPP a jsem občerstvena. Nějak je ve mně neustále stejně silné přesvědčení, že IHOPP je moje místo od Boha. Také si připadám jaksi neohroženější, když jsem ve chválícím týmu, lépe se soustředím na Boha, co říká, a na to, co mám já ve svém srdci, i když jsem někde vepředu před lidmi. Například mohu zpívat překlad (když někdo zpívá anglicky nebo naopak), to jsem dřív nemohla. Je to radost vidět, jak Bůh mluví, a ukazuje nám, co má na srdci. Někdy cítíme, že Bůh nám dává modlitby i za jiné země a odpovídá na ně. Například když jsme se modlili za pařížská předměstí. Bůh nás neustále vede k tomu, abychom zpívali nevěřícím v této zemi a modlili se za jejich srdce.

Radka Novotná
Učím se přicházet do Boží blízkosti, což v důsledku znamená téměř 100% koncentraci a očekávání na Jeho doteky. Když se to zdaří, tak následně prožívám radost a pokoj. Během služby v rámci IHOPP se určitě změnil můj pohled na církev jako takovou. Bylo to téma, kterému jak jsem si dříve myslela rozumím, ale teď vidím, že to tak nebylo. Jsem stále překvapená, jaké nové obzory se mi otvírají. Věřím, že nás Bůh připravuje na věci, které jsme ještě neviděli a pracuje ve skryté oblasti, zatímco my děláme co máme dělat a pak to do sebe hezky zapadne! Určitě tato služba má vliv na duchovní atmosféru místa, kam nás Bůh postavil. Bůh mluví nejen k nám, ale i skrze nás. V poslední době vnímám hlavně pro sebe méně slov a více naslouchání, možná to není jen pro mě, ale o tom nemám ujištění.